9. den: Turecko - Bursa‚ Troja
9. den: Turecko 
1. 7. Istanbul - Bursa - Canakkale - Troja 480 km
Turecko - země minaretů
Z Istanbulu vyrážíme hned ráno na dálnici O4 Istanbul - Gebze. Průjezd nedělním městem je pohodový.
Blížíme se k dálničnímu mostu přes Bospor, kde přesně uprostřed je umístěná virtuální keš
Pure Pearl (asi jediná na hranicích dvou kontinentů). Musíme zaplatit mýto. Platí se, jen když jedete z Evropy do Asie. Když pojedete opačně, je to zadarmo. Hned v Asii tankujeme vůbec nejdražší benzín na celé cestě. Litr naturalu pomalu za 48 Kč.
V Gebze sjíždíme k trajektu přes Marmarské moře do Yalova a ihned se naloďujeme. Obshluha trajektu na nás kouká jako na nějaké exoty. Dlouho tady asi neviděli auto s českou SPZ.
Kolem jedenácté hodiny přijíždíme do čtvrtého nejlidnatějšího města v Turecku, 1,5milionové Bursy. Navštívíme Mauzoleum tureckých sultánů a vyhlídku na celé panorama města. Podaří se nám zde o půl hodiny dříve vyfouknout FTFko kačerům z Německa na keši Hidden Garden (Sakli Bahce).
Mauzoleum tureckých sultánů.
Panorama města.
Kolem druhé hodiny odjíždíme směr Canakkale. Bursa byla nejvzdálenější místo na naší geoexpedici. Teď se budeme už jen pomalu přibližovat k domovu.
Celou cestu do Canakkale jedeme po čtyřproudé silnici s kvalitním povrchem, který by mu záviděla i naše hopstrasse D1 Praha - Brno. Kopírujeme vlastně asijské pobřeží Marmarského moře. Na silnici je minimální provoz.
Již se pomalu blížíme
ke Canakkale.
Kopce v pozadí jsou už v Evropě.
Kolem půl šesté večer přijíždímě k branám bájného města Troji. Byl jsem zde před patnácti lety na poznávacím okruhu Tureckem, a Troja bylo jedno z míst, kam jsem se už nechtěl vracet. No představte si totální ruiny, které procházíte za pochodu, jedna skupina turistů za druhou.
Na vyslovenou žádost mého syna zde zastavujeme. Po zjištění, že mají otevřeno do 19 hodin (na prohlídku ruin máme tedy hodinu a půl), kupuji lístky a jdeme na exkurzi. Synek sice asi 20 minut blbnul v šílené atrapě trojského koně, nevim, kolikrát vlastně Troju dobyl, ale když zjistil, že z útrob koně vyleze vždy jen on sám, prohlásil, že můžeme jít na prohlídku města.
Šílený turistický maraton se však nekonal. V areálu bájného města jsme byli všehovšudy čtyři, já, můj válečnický synek Ottík a dva zevlující securiťáci u brány. Jinak ani noha. Následovala luxusní soukromá prohlídka a i já jsem při západu slunce musel změnit názor na toto bájné město. Stálo to opravdu za to. Ostatně fotografie jsou toho důkazem.
Nejstarší kanalizace. Už 18 století př. n. l. (Troja III - V) zde měli plně funkční vodovod a kanalizaci.
Divadlo.
A abych nezapomněl, je zde taky jedna keš, na parkovišti mimo areál vykopávek. A odpovídáte předem správně, našli jsme ji a byla to poslední keš dnešního dne a zároveň poslední na asijském kontinentě.