4. den: Podněsterská moldavská republika
4. den: Podněsterská moldavská republika 
26. 6. Kišiněv - Tiraspol - Bender 40 km autobusem
Podněstří - země, kde zítra znamená včera.
Návštěva tohoto komunistického skanzemu opravdu stojí za to. Cesta do Podněsterské separatistické republiky má však svá úskalí. Nezávislost Podněstří dosud neuznal žádný jiný stát či mezinárodní organizace kromě Náhorního Karabachu, Jižní Osetie a Abcházie, přičemž postavení těchto území je taktéž sporné.
Červeně je vyznačeno území, které nemá moldavská vláda pod kontrolou.
Zásadním problémem při cestě do Podněstří je, že tato separatistická oblast je sice integrální částí Moldavské republiky, avšak bez možnosti výkonu moldavské státní moci a správy na jejím území. Orgány Podněstří neuznávají moldavskou republiku ani její legislativu. Z toho vyplývá velmi omezená, prakticky nulová možnost českého velvyslanectví a konzulátu v Kišiněvě pomoci českým občanům, kteří se zde dostanou do tíživých životních a konzulárních problémů a situací.
V roce 1992 proběhla krátká válka mezi moldavskou armádou a podněsterskými ozbrojenými silami, podpořenými 14. ruskou armádou umístěnou v Podněstří. Válka skončila na mrtvém bodě, protože moldavská armáda nebyla dost silná na to, aby přemohla podněsterské ozbrojené síly. Podněstersko zabírá asi 17 % území Moldavska, žije zde okolo 550 000 obyvatel. Centrální vláda v Kišiněvě nad ním dosud nemá žádnou kontrolu. V hlavním městě Podněstří existuje paralelně vlastní vláda, mnohými považovaná za diktaturu. Vláda sídlící v Tiraspolu si v Podněstří vytvořila vlastní stát, mající prakticky všechno - od policie a soudů přes vlastní měnu až po armádu, která se snaží být zárukou nedoktnutelnosti podněsterského území. Podněsterská vláda je úzce spjata s organizovaným zločinem, např. ministr pro státní bezpečnost Vladimir Jurjevič Anťufejev je muž, kterého hledal Interpol za zločiny spácháné v Rize počátkem 90. let. Neschopnost moldavské (kišiněvské) vlády se projevila např. roku 2004, kdy byly navzdory protestům v Podněstersku zavřeny všechny školy, které vyučovaly rumunštinu latinkou. V Podněstří se pro rumunštinu (moldavštinu) povinně užívá cyrilice. Hrst škol ale učila své žáky psát latinkou. To se stalo trnem v oku podněsterské vládě.
Mapa Podněsterské moldavské republiky
Tiraspol byl založen roku 1792 Alexandrem Suvorovem. Název byl utvořen z řeckých slov Tyras (starověký název pro řeku Dněstr) a polis, město. V letech 1929–1940 bylo do Tiraspolu přeneseno hlavní město Moldavské ASSR, autonomního celku v rámci Ukrajinské SSR, sídlícího od svého vzniku roku 1924 v Baltě. V roce 1940 obsadil Besarábii Sovětský svaz, ale od srpna 1941 do dubna 1944 byla opět okupována fašistickým Rumunskem. Poté se město stalo natrvalo součástí Moldavské SSR až do roku 1990, kdy zde byla vyhlášena neuznaná nezávislost Podněstří.
Tvář města, které je tvořeno především bloky panelových sídlišť a reprezentativními budovami v sovětském stylu, se od dob SSSR téměř nezměnila. Město leží na důležité silniční a železniční spojnici Oděsa - Kišiněv. Kvůli problémům s celníky a nevstřícnosti podněsterských úřadů byla však v březnu 2007 osobní železniční doprava zastavena a některé z autobusových spojů byly přesměrovány přes město Căuşeni, aby se vyhnuly podněsterskému území.
Po Rusko-gruzínském konfliktu roku 2008 uzavřel Tiraspol, hlavní město neuznaného státu, partnerství s městy Suchumi a Cchinvali, sídly dalších mezinárodně neuznávaných států podporovaných Ruskem.
Znak Tiraspolu.
Podněstersko je významným destabilizačním faktorem v regionu. Soustřeďuje se v něm obchod se zbraněmi (mj. odcházející ruská 14. armáda zanechala v zemi skoro 40 000 tun munice), které se v této oblasti v hojné míře vyrábějí. Většina zbraní proudí přes Oděsu do Abcházie a Jižní Osetie. Kromě obchodu se zbraněmi profituje tiraspolská vláda také z pašování ropy, alkoholu a tabáku z a do okolních zemí. Ochrannou ruku nad Podněstřím drží Rusko, které se tak snaží uchránit množství etnických Rusů, kteří žijí v této oblasti.
Vyfotit se v autobuse, jak s námi cestou „házel“, bylo nemožné.
Naše cesta do této separatistické země začíná ráno na kišiněvském autobusovém nádraží, jestli se tak dá nazvat plac, kde se tísní přes 40 autobusů a mikrobusů. Kupujeme jízdenku v přepočtu za 35 korun pro jednoho, nastupujeme do autobusu Setra z konce osmdesatých let minulého století. Upozorňuji průvodkyni (do Tiraspolu jezdí všechny autobusy s průvodcem každých 15 minut), že jsme občané ČR a máme pasy Evropské unie. Odpověď zní: není problém. Dostávám registrační kartu (migracionnuju kartočku, děti do 16 let nemají povinnost ji vyplňovat), bez které se do Podněstří jinak nedostanu.
Registrační karta (migracionnuja kartočka) a opravdu velmi zajímavé razítko na její zadní straně.
Po 40minutové jízdě přijíždíme k policejním zátarasům, kde stojí moldavští policisté. Pokračujeme dál asi 300 metrů územím nikoho. V uvozovkách, nestačíme se s Ottíkem divit. Projíždíme silnicí, kde jsou po obou stranách zakopané ruské tanky včetně posádek. Zastavujeme před zátarasem z ostnatého drátu, kde se pohybují podněsterští a ruští vojáci. Točení videokamerou nebo focení nepřichází v úvahu. Pokračujeme ještě asi 100 metrů, autobus zastavuje. Průvodkyně oznamuje rumunsky a rusky, že kdo má registraci, musí vystoupit a jít na celnici. Zde dochází k prvnímu incidentu: Ukrajinec, který cestuje s námi z Kišiněva, začne rusky vykřikovat, že po...né USA mohou za to, že tady teď čekáme, že se rozpadl Sovětský svaz, a chtěl pokračovat, když se zde znenadání objevují dva policisté a milého Ukrajince vyvádějí z celnice. Kam, to nevím, ale dál s námi už necestoval. Podávám pas a registrační kartu, příjemná úřednice něco zapisuje a vrací pas, můžu pokračovat dál. Ještě jsem upozorněn, že Podněstří musím opustit do půlnoci.
Autobus místní dopravy v Benderu.
Po zastávce na autobusovém nádraží v Benderu pokračujeme směr Tiraspol, hlavní město Podněstří. Počasí nám sice moc nepřeje, začalo silně pršet, ale jsme v Tiraspolu.
Podněstří má i svoji SPZ. 
V centru Tiraspolu je spousta zahraničních značek, napříkla Adidas.
Jediné dvě ambasády
v Tiraspolu.
Jižní Osetie a Abcházie.
Fiktivní měna podněsterský rubl a zajímavé kurzy. Bankomat vám zde vydá pouze US dolary nebo ruské ruble.
Po výměně 5 eur kupuji jediný suvenýr, který si můžete z Tiraspolu přivézt, pětiletý koňak Kvint v přepočtu za 70 korun.
A teď honem najít jedinou keš, která je v Podněstří First cache in Transnistria. Pro nás je to ale nejvzácnější nález za tři roky, co hrajeme s Ottou celosvětovou hru Geocaching. Keš v Tiraspolu je kousek od pomníku vojevůdce Suvorova. Po chvilce můžu zalogovat.
Centrum
Tiraspolu.
Vyfotit se s tankovou legendou T 34 a s pravoslavnou kaplí současně můžete jen v Tiraspolu.
Budova Sovětu
a V. I. Lenin.
Billboardy zde slouží
k úplně jiným účelům.
Pravoslavný kostel,
chrám Narození Krista,
dokončen v roce 1999.
Jízda trolejbusem je kapitola sama pro sebe. Celou cestu jsem se modlil, aby ta rezavá rachotina dojela. Zajímavá reklama z trolejbusu, co říkáte?
Na rozdíl od Prahy zde opencard nemají. Spokojí se s průvodčím v trolejbusu, který trhá papírové jízdenky.
Luxusní stánek fotbalu,
stadion FC Serif Tiraspol.
Kontrast mezi luxusem a prehistorickou stanicí treolejbusu.
Chcete půjčku?
Že by soudruzi plynule přešli
na tržní ekonomiku?
Mašrutka do Kišiněva v Benderu.
A už jedeme, směr údajná hranice. 
Hranici zpět přejíždíme relativně v pohodě, celník důkladně kontroluje naše pasy, pak bere jen registraci. Jeden občan však musí vystoupit, dál s námi nepokračuje. Díky řidiči mašrutky, který nám dělal křoví, jsem vyfotil podněsterský hraniční přechod, vpravo vidíte ceduli konec Benderu. Před bílým autem je vlevo i vpravo zakopaná armáda, včetně těžké techniky.
Poslední zátarasy. Benzínová pumpa je už na území kontrolovaném moldavskou vládou.